Cesta tam

22. února 2009 v 19:57 | VeEee |  Together and Forever
Doma jsem se ani nepodívala do tašek od Alice, beztak tam byla jen hromada oblečení, všechno jsem to nacpala do velkých cestovních brašen, které Edward opatřil. On sám už měl sbaleno několik dní. Seděl na posteli a pozoroval mě jak tam všechno zuřivě házím "Bello, klídek, je to jenom vysoká." usmál se. Neodpověděla jsem mu a dál jsem odhazovala věci. "Nezapomeň si sbalit i věci z koupelny." připomněl mi odborně. "Není potřeba, Alice mi pořídila i nový kartáček na zuby." zachechtal se mi. Výhružně jsem se na něj podívala a on se smíchem okamžitě ustal.

"Promiň, neodolal jsem." chytil mě za ruku a posadil si mě na klín. Houpal mě a něco si pobrukoval. "Bude to všechno dobré, uvidíš, vysokou si opravdu zamiluješ." snažila jsem s věřit jeho slovům, jenže nejdřív svatba a teď vysoká, nemělo by to být naopak? "Asi máš pravdu." zalhala jsem. Všiml si mého ustaraného výrazu a políbil mě. Zase tak dokonale, tak vyzývavě. "Edwarde, nech toho, stejně víc nebude, tak mě nechtěj zase naštvat." ztuhl. "No jak myslíš." posadil si mě vedle sebe. Věci jsem měla sbalené za necelou půlhodinku. Edward všechny naše věci odnesl do kufru. Odjet jsme měly zítra, takže nám zbývá ještě jedna noc v našem domě. Celou dobu co nakládal tašky jsem přemýšlela o tom jak ho dnes v noci dostanu. Než jsem se dostala k pořádné teorii, stál za mnou a hladil mi ruce. "Jdu si dát sprchu, nechceš jít se mnou?" uvědomila jsem si, že mě vlastně ještě ani pořádně neviděl, jak mě Pán Bůh stvořil. "Pod jednou podmínkou," zadíval se mi do očí "nebudeš mě nijak svádět, ano." pohladil mi vlasy. "Budu se snažit." vzal mě za ruku a odvedl do koupelny. Když mě svlékal, nahrnula se mi krev do tváří. Na mém těle vykouzlil ty nejjemnější doteky. Hodně mě to vzrušovalo, ale musela jsem být hodná. Pomohla jsem mu z jeho věcí. Dokonalost. Pořád jsem nedokázala pochopit, proč někdo tak dokonalý jako on je s někým jako jsem já. S nemehlem. "Buď hodná." zašeptal mi do ucha. Zvedl mě a odnesl do sprchy. Nastavila jsem dostatečnou horkost vody. Jemu to bylo jedno, necítil to. Převzal sprchu a umýval mě. Nebylo pro mě lehké udržet se na uzdě. Dotýkal se prakticky každé části mého těla. "Edwarde, už dost, nebo se neudržím." usmál se, ale nepřestával. Odložil mycí houbu a dotýkal se mě rukama. Začal mě zuřivě líbat, ne něžně jako vždy, ale hrubě. "Edwarde.." opět mě umlčel svými rty. Vzal mě do náruče a spěchal do naší ložnice. "Jsem hodná, buď prosím také." mumlala jsem zatímco mě pokládal do postele. "Co je Bello, není právě tohle to co chceš?" vyštěkl nabroušeně. "Kde je můj milující manžel?" snažila jsem se od něj odtrhnou, jenže snaha marná. "K čemu, není tohle to po čem toužíš?" nelíbilo se mi co dělal. "Mám z tebe strach." sedl si na druhý konec postele. Rychle jsem se zachumlala do deky. "Tohle nechápu, jednou to chceš, když ti to nabídnu, tak zase nechceš." zakroutil hlavou. "Já chci, ale se svým milující manželem." "A nejsem?" přisunula jsem se k němu a objala ho. "Teď ano, předtím jsi byl až moc zuřivý." Zasmál se. "Bello to budu vždycky." "Tomu nevěřím." Našla jsem si jeho rty a něžně ho políbila. Oplácel mi to ne hrubě, ale opatrně. "Tohle jsem hledala, něžného manžela." usmál se a pokračoval v líbání. Vymotal mě z deky. Cítila jsem každý jeho dokonalý dotek. Husí kůže mi dojela až ke konečkům prstů na nohou. "Jestli ti ublížím." jeho věta nesměřovala ke mě, říkal to sám sobě. Štěstí, které proudilo mými buňkami bylo nepopsatelné, jak mě něžně pokládal na postel a líbal po celém těle. Najednou přestal, přemýšlela jsem co je špatně. "Bello, já nemůžu, ne teď po tom co jsem ti udělal v koupelně. Promiň." odtáhl se ode mě. Lehl si vedle a přitiskl si mě k sobě. Ucítila jsem slzy jak se mi kutálí po tvářích, velké jako hrachy. "Hlavně neplakej." líbal mi čelo a utěšoval mě. Nevím jak dlouho jsem tam ležela a plakala než se mi podařilo usnout. "Miluji tě." byla poslední slova která jsem slyšela, než jsem se vydala do říše snů. "Už je čas." otevřela jsem oči a Edward nad mnou stál už oblečený a připravený na cestu na Aljašku. "Dej mi deset minut." rychle jsem se dostala do koupelny. Kruhy pod očima a bledá kůže mě doprovázely nejmíň měsíc. Vyčistila jsem si zuby a oblékla se. "Můžeme." čekal na mě dole v předsíni. "Bude mi to tu chybět." zamumlala jsem si pro sebe. "Mě taky." ruku v ruce jsme se vydaly k autu. Naposledy jsem uviděla náš dům. Když byste jely s někým tak dokonalým jako je Edward, nedokázaly byste pozorovat okolí stejně jako já. Nechtěla jsem ho dál pozorovat, vytáhla jsem svačinu a dala se do jídla. "Dobrou chuť lásko." usmál se. "Děkuji." zaskočil mi chleba a já se začala dusit. Edward okamžitě zastavil auto. "Už je to dobrý." mumlala jsem. "Opravdu?" nevěřícně mě pozoroval. Zakývala jsem a auto se dalo opět do pohybu. "Kdy jsi byl naposledy na lovu?" všimla jsem si, že jeho oči přes noc ztmavli. "Asi před dvěma týdny." "Měl by sis jí zalovit, máš tmavé oči." pohladil mi ruku. "Nemusíš se bát." zakašlala jsem. "Pustím se do lovu jakmile tam dorazíme máme domek u pěkného lesa a medvědů je dost." zasmál se. K hranicím Aljašky jsme dorazily asi po třech hodinách jízdy. S Edwardem to utíkalo strašně rychle. "Koukej Bello." vyjekl najednou Edward a ukázal k lesu, který byl dokonale zelený asi jako ve Forks. U řeky u lesa byla malá rodinka medvědů. Pravděpodobně matka a pár dětí. "Jééé." najednou jsem si uvědomila, že jednoho dne je Edward prostě uloví. "Slibuji, že dětem neublížím." zasmál se, když spatřil obavy v mých očích. "A to bys nechal děti bez matky?" přišlo mi to dětinské. "Bello, tohle je divočina, přežije ten nejsilnější." chytil mě za ruku a něžně ji hladil. "Ještě tak hodinka cesty k domu." najednou mě napadlo "Edwarde? Myslíš, že tam budou i jiní upíři?" nadechl se "Ano, předpokládám, že ano, nemusíš se se mnou ničeho bát." stiskl moji ruku o něco pevněji, ochranitelsky. "Já vím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Together and Forever?

Ano, moc. Piš dál!! 93.1% (54)
Ale jo jde to. 3.4% (2)
Když je nuda tak si něco přečtu. 0% (0)
Ne nelíbí promiň. 1.7% (1)
Hnus přestaň psát! 1.7% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.