Čtvrtá kapitola - poslední

22. února 2009 v 19:38 | VeEee |  Nový život
Nevěděl jsem proč to dělám, ale políbil jsem Anitu a ona mi můj polibek s velkou něžností oplatila.. "Děkuji." "Víš, jsem rád, že jsem tě poznal, docela dobře se mi v tvojí přítomnosti daře nemyslet na Bellu.." byl jsem až překvapen tím, jak jsem byl upřímný, i ona. "Já, nevím co na to říct, snad jen děkuji, že ke mě máš důvěru, no, ještě abys neměl, když mi čteš myšlenky." políbila mě na tvář a usmála se.. "Někdy mi to nejde." musel sem jí to připomenout, ale to ona dobře věděla..
Tulily jsme se k sobě.. Bylo mi to velmi příjemné. Stejně jsem věděl, že jednou bude moje.. Celá v bílém, jako Bella.. "Děje se něco Edwarde?" všimla si mého smutného výrazu ve tváři.. "Ale, jen jsem tak zavzpomínal." chápala to a dál se nevyptávala, byl jsem za to velmi vděčný.. Zase uzavřela svoje myšlenky, věděl jsem, že to dělá proto, aby mě nezraňovala kvůli Belle.. Byla tak ohleduplná.. Měl jsem touhu jí stále líbat, pořád a pořád.. Udržel jsem se, nevěděl jsem jestli cítí to samé.


Uběhlo několik týdnů, byly jsme si s Anitou bližší a bližší. Těšila mě její přítomnost a jí zase těšila moje. Chápal jsem, že u Carlislea a Esme nebudeme moci zůstat věčně.. Rozhodl jsem se, že si koupím dům a přestěhujeme se. "Ty Anit?" zašeptal jsem jí do ucha v mém pokoji. "Ano?" udivila se. "Co bys řekla na to, kdyby jsme se přestěhovaly, někam k lesíku do svého vlastního domku?" usmála se a já tušil že bude souhlasit. "No, je to dobrý nápad." rozzářila se štěstím a objala mě. "Miluji tě." zašeptala a já se cítil provinile. Bylo tohle vůbec vůči Belle fér? Uvědomil jsem si jak moc jsem vůči ní bezcitný.. Užíval jsem si štěstí s Anitou a na Bellu jsem ani nepomyslel. Jsem špatný. Ale miluji je obě, obě jako ženy svého života.. Jedna je a druhá ne, budu se s tím muset smířit. "Vezmeš si mě?" otázal jsem se Anity a usmál jsem se do jejího mile překvapeného obličeje. "Já.. no jistě! Edwarde!" skočila mi do náruče a začaly jsme se líbat, trvalo to dlouho, ale já si přál aby to nepřestalo, nikdy. Vždyť ona už je nesmrtelná, jí už nemůžu nijak ublížit. "Jsi šťastný?" nevěděl jsem co na to říct. Byla ke mě tak upřímná, tak dokonalá, musel jsem být taky. "Ano i ne, jsem šťastný z toho že tě miluji a nešťastný z toho, že takto ubližuji Belle, ale budu to muset jednou provždy překonat." pohladil jsem jí po tváři, nedokázal jsem jí odolat. Byla Dokonalejší než Bella, musel jsem si to přiznat, byla mi souzena.
"Carlisle já a Anita jsme se rozhodly, že se přestěhujeme.. I tak nás tu je moc, jistě budeme se navštěvovat.. Ale bude to tak lepší." vyhrkl jsem ze sebe, Carlisle mě poplácal po zádech. "Chápu tě synu. Nová etapa života, snad jsi se nezmýlil. Chci abys věděl, že tě všichni milujeme." "Ale to já vás taky, ale musím také žít svůj život" odvětil jsem. "Říkám, že to chápu synu." usmál se a popřál mi štěstí. V tom sešla Anita do kuchyně. "Zdravím, dobré ráno." usmála se na sedící. Dobrý? Jak pro koho. Odfrkla si v mysli Rosalie. Anita se usadila ke stolu vedle mě a chytla mi ruku pod stolem. Miluji tě. Pohladila mě její myšlenka, usmál jsem se na ní. "A kam se chystáte Edwarde?" podivila se Alice. Určitě to už viděla. "Koupil jsem nám malý domek nedaleko odsud, je tam opravdu krásně." souhlasil jsem s jejími myšlenkami. "Edwarde, uvědomuješ si, že ti před nedávnem zemřela žena, přesněji řečeno, že jsi jí zabil?!" vyštěkla Rosalie, Carlisle ji umlčel jasným gestem. "Jistě Rose, uvědomuje si to, to je jasné, ale myslíš, že bude truchlit celý svůj posmrtný život? To sis nevšimla jak je v přítomnosti Anit tak uvolněný, snaží se na to všechno zapomenout, tak ho prosím nech." "Děkuji Carlisle." to zrovna vstala Anit od stolu. "Myslím, že nemá cenu tu nadále zůstávat, Edwarde, já jsem připravená odejít." dořekla a zamířila k mému pokoji. "Promiňte mi to." omluvil jsem se celé rodině a odešel za Anit.
"Je to ještě daleko Edwarde?" ptala se netrpělivě Anit cestou do našeho nového domu. "Ne ne za chvíli tam budeme, áá koukej támhle to je." ukázal jsem na malý domek u lesa. Byl to malý dřevěný domek se dvěmi patry. Akorát dělaný pro dva upíry. Měl velkou zahradu a krytý bazén. "Jsme tady." usmál jsem se. "Já nevím co na to říct.. Je to .. Opravdu nádhera." celá potěšená mi skočila do náruče.
Zevnitř vypadal dům ještě lépe měl tři ložnice, obývací pokoj, tři koupelny a kuchyň, kterou stejně nikdy nepoužijeme. Procházel jsem se domem a Anit si zatím vybalovala svoje věci. Miloval jsem ji a ona mé city opětovala. Chtěl jsem si ji vzít co nejdřív, chtěl jsem aby byla jenom moje.
Uběhlo několik měsíců našeho pobytu v novém domě. Víc a víc jsme se poznávaly a přibližovaly se k sobě. Byl jsem šťastný. Pomalu jsem přestával myslet na Bellu, ano měl sem ji pořád rád, ale nechtěl jsem se tím dál trápit, Anita do mého života vnesla nové světlo. Už měsíc jsme byly zasnoubení a chystaly jsme svatbu. Pozvaly jsme celou mojí rodinu a kněze aby nás oddal na naší zahradě. Obřad byl úžasný, když jsme si já a Anit řekly svoje ANO Alice a Esme vypustily z beden bílé holuby, bylo to opravdu impozantní a úžasné. S Anit jsme se rozhodly strávit naše líbánky doma, nechtělo se nám cestovat.
"Edwarde!" volala na mě Anit jednou večer z naší ložnice. Neváhal jsem a okamžitě se k ní rozběhl. "Ano miláčku?" o teď mě dostala, ležela na posteli, celá nahá, na sobě měla pouze okvětí rudé růže. "Máš čas?" zeptala se svým svůdným hlasem. Zamrkal jsem na ní a už jsem jí líbal ve svém náručí. bylo to úžasné, milovali jsme se hodiny a hodiny.. Nakonec jsme se ale rozhodly přestat.. "Bylo to krásné, lásko." políbila mě na čelo a usmála se. "Tak snad to nebylo naposledy ne." šibalsky jsem zamrkal a vrátil jí její polibek.
Uběhlo několik let našeho společného života a já věděl, že spolu budeme dokud nás někdo oba nezničí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Nový život?

Ano, piš dál. 66.7% (2)
Jo jde to. 0% (0)
Čtu to z nudy.. 0% (0)
Ne.. 33.3% (1)
Hnus, smaž to a už víc nepiš! 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.