Hádka

22. února 2009 v 19:56 | VeEee |  Together and Forever
Volvo bylo opravdu rychlé, přesto se mi moc stýskalo po náklaďáčku. Edward o něm nechtěl ani slyšet. Neměl to auto rád. Zastavila jsem před domem. V předsíni se svítilo. Jistě tam na mě již čekal. Pomalu jsem otevřela dveře domu a měla jsem pravdu stál tam v pyžamu s nečitelným výrazem ve tváři. "Ahoj." snažila jsem se znít nevzrušeně, jenže se to nepovedlo. Strach v mém hlasu byl až moc nápadný. Jenom tam stál a zíral na mě.

Postavila jsem se naproti němu a zhluboka se nadechla. "Děje se něco?" v zápětí jsem zjistila že jsem se raději neměla ptát. "Jestli se něco děje?!" zakřičel na mě. "Víš jak to pro tebe mohlo být nebezpečné, takový výlet za vlkem na vlastní pěst." přikrčila jsem se a čekala to nejhorší. "Už tam nikdy nepojedeš, rozumíš? Pro tvé vlastní dobro!" musela jsem zaprotestovat. "Nebudeš mi to zakazovat!" nechtěla jsem na něj křičet, ale křičela jsem. "Jsi moje žena!" chytil mě za ruku a táhl za sebou do obýváku. Snažila jsem se dostat z jeho pevného hrubého sevření. "Přestaň to bolí!" stále jsem na něj křičela. Pustil mě a strčil na pohovku. "Já ti zakazuji, abys tam jezdila!" přetekl pohár. "Já nebudu dělat jak si pískneš Edwarde, pamatuj na to." zvedla jsem se a odešla do koupelny. Hádka ještě ani zdaleka nebyla u konce. Rozběhl se za mnou do patra "Necháš mě se vykoupat!" ukázala jsem na koupelnu. "Nemůže to počkat?" "Ne nemůže!" byl odhodlaný stejně jako já. "Nebudu ti to opakovat milionkrát, jsi moje žena chovej se tak!" "Nejsme v 15. století uvědom si to. A začnu se chovat jako tvoje žena, až ty se začneš chovat jako můj muž. Do té doby si budu dělat co sama uznám za vhodné." celý se nasupil a odešel do ložnice. Neměla jsem chuť se tam vracet. Sprchovala jsem se co nejdéle to šlo, když už jsem asi po půl hodině opravdu měla umyté absolutně všechny záhyby nejmíň pětkrát odešla jsem zabalená v ručníku dolů na pohovku. Nespalo se tam zrovna nejpohodlněji, ale nechtěla jsem zase poslouchat jeho výčitky. V televizi zrovna běžely zprávy, když sešel ke mě dolů. Sedl si k mým nohám a pozoroval televizi. "Proč nejdeš spát nahoru?" zeptal se milým tónem. "I kde mám spát mi hodláš nakazovat?" stále jsem se na něj zlobila. Zasloužil si to, neměl předbíhat situaci. Co by se mi asi s Jacobem mohlo stát. Než jsem si uvědomila co dělá nesl mě do naší ložnice. "Pusť mě." můj tón byl prosebný. Položil mě do postele a lehl si vedle mě. Zrovna jsem se zvedala, když si mě k sobě pevně přitiskl a nehodlal mě jen tak pustit. "Přehnal jsem to." políbil mi vlasy. "Jo přehnal si to." nesmím mu podlehnout, nesmím! Přikazovala jsem si v hlavě. "Co jsi myslela tím, že se budeš chovat jako moje žena až se začnu chovat jako tvůj muž?" to otázka mě trochu vyvedla z míry, ale znala jsem na ní odpověď. "Myslela jsem ti přesně to co jsem řekla Edwarde, moc dobře víš co jsem tím myslela." zakroutil hlavou. "Víš že to nejde." "Tomu nevěřím Edwarde." Prosebně se ke mě natáhl. "Prosím Bello, buď moje hodná žena." potřebovala jsem se zhluboka nadechnout. "Buď můj hodný muž." dotkl se mojí ruky. "Budu slibuji." políbil mě na čelo. "Teď spinkej." Únava na mě okamžitě dolehla. Opřela jsem si hlavu o jeho chladnou hruď a nechala se uspat. "Miluji tě." zamumlala jsem a usnula. Procházeli jsme se po pláži ruku v ruce, když v tom se zastavil. "Počkej Bello, splním ti tvé přání." položil mě něžně do písku a líbal mě s takovým odhodláním. Byl to pro mě nezvyk. Tohle nebyla jen obyčejná pusa na kterou jsem byla zvyklá. Chtěl víc a já také. Zase si se mnou hrál. Líbal mě na krku. Neodolala jsem a svlékla mu tričko. Celý ztuhl. Čekala jsem ta nejhorší obviňování. Nestalo se však nic. Jen pokračoval v líbání. Rozepnul mi všechny knoflíky u košile, kterou okamžitě potom sundal. Profesionálně jednou rukou mi rozepnul podprsenku. Jeho polibky na mých prsou ve mě vyvolávaly to nejsilnější vzrušení. Nedokázala jsem zastavit zasténání. Ucítila jsem jeho ruku na svém poklopci, pomalým pohybem ho rozepnul a sundal mi kalhoty. Najednou se mi do očí dostaly paprsky slunce a já se s trhnutím probudila. "Už jsi vzhůru?" podívala jsem se na naší ložnici. Pláž zmizela. Bohužel. "Měla si nějaké sny?" začervenala jsem se. "Ano, ostatně jako vždycky." byla to pravda, obvykle jsem měla noční můry, nebo vůbec žádné sny. "Ale tenhle sen byl jiný viď?" políbil mě na čelo. Přemýšlela jsem, jak jsem asi vypadala, když jsem spala. "Proč myslíš?" "No, vzdychala jsi a šeptala ať nepřestávám." krev se mi nahrnula do obličeje. "O čem se ti to zdálo?" "O tom, co asi nikdy mít nebudu." otočila jsem se k němu zády. "Nebuď blázínek Bello. Všechno bude." konejšil mě. "Nebaví mě čekat." Odhodlaně jsem odešla do koupelny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Together and Forever?

Ano, moc. Piš dál!! 93.1% (54)
Ale jo jde to. 3.4% (2)
Když je nuda tak si něco přečtu. 0% (0)
Ne nelíbí promiň. 1.7% (1)
Hnus přestaň psát! 1.7% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.