Kapitola druhá

22. února 2009 v 19:41 | VeEee |  Úplněk
Bylo jasné, že se mu moje přítomnost moc nelíbila, celou hodinu seděl na okraji lavice, občas jsem měla nutkání se ho zeptat, jestli mu nemám ustlat na parapetu, docela mě štval. Ale i tak byl naprosto nádherný. Jeho nenávistné chování trvalo celý týden, pak se na dva dny vypařil. Uvědomila jsem si, že nemá cenu to řešit, já byla jenom obyčejná holka a on nadlidský krásný anděl.


O víkendu jsme tábořily u Billyho Blacka, byla tam spousta lidí z La Push. "Bavíš se Bells?" usmál se na mě Jacob, úsměv jsem mu s potěšením vrátila. "Jasně Jaku, je to tu moc fajn." cítila jsem, jak červenám "Ty Jaku, nechceš se jít projít?" zvedl se a já ho následovala. Procházely jsme se po pláži. Jacob se usadil na velkém kamení. Bez váhání jsem se posadila vedle něj. Chvíli jsme tam jen tak seděly a mlčely, až když se Jacob odhodlal tohle ticho prolomit. "Tak co, jak se ti líbí ve Forks?" nebyla to složitá otázka. "No Jaku, není to nejhorší." Měla jsem ho ráda jako svého bratra, ale on ke mě choval i jiné city, plné lásky. Naklonil se ke mě a pohladil mě po tváři "To je dobře Bello." vzal mi roku a políbil jí "Jaku to bys," nenechal mě domluvit a políbil mě na ústa, ke svému vlastnímu údivu jsem se od něj neodtáhla, do chvíle kdy mě začal hladit po zádech. "OK, Jaku to už stačí." sklopil hlavu a omluvil se, "Mrzí mě to, opravdu, jen jsem si myslel, že když se chceš jít projít, že to budu moc udělat." podíval se na mě, nevěděla jsem, co mu odpovědět. Zvolila jsem ticho, pomalu jsem se zvedla a zamířila zpátky k ostatním. "Udělal jsem něco špatně?" předběhl mě aby mě zastavil, "Ne, nic se nestalo, jen mi začíná být zima." usmála jsem se a on mě pohladil po tváři.
Cestou k ostatním jsme mlčely. "No konečně Bells, už jsem se začínal bát, je čas vyrazit domů zlato." řekl Charlie a rozloučil se s ostatními, také jsem se rozloučila a vydaly jsme se k autu. Cestou domů jsme zase pro změnu mlčely. Doma jsem připravila jen něco malého k jídlu. "Bello, zítra je neděle, co máš v plánu dělat?" vyzvídal Charlie "Nevím tati, asi budu prát a pak bych si měla něco zopakovat do školy." pravda, měla bych se trochu učit. Dál se mě na nic nevyptával. Odešla jsem do sprchy a pak rovnou do postele.
Ráno jsem ani netušila jak se mi večer vlastně podařilo usnout. Připravila jsem snídani, když v tom zazvonil telefon. "Bello, budou mě dnes potřebovat v prácí, přijedu do večeře." rozloučil se se mnou Charlie a odjel. OK, dneska další nudný den. Znovu zazvonil telefon, zvedla jsem ho a kupodivu to nebyl Charlie jak jsem se domnívala, ale byl to Jacob. "Ahoj Bello, neruším?" "Jé ahoj Jaku, ne vůbec nerušíš, co potřebuješ?" "Víš, chtěl jsem se zeptat, jestli nechceš něco podniknout." super, pozval mě na rande. "No vlastně dneska nic v plánu nemám, takže v kolik mě vyzvedneš?" zdálo se že jsem ho potěšila. "Co takhle za hodinu?" navrhl "Ok, to půjde, tak zatím ahoj." "Ahoj." položila jsem telefon a zavolala to Charliemu, aby neměl strach.
Pospíchala jsem do pokoje, abych si vybrala něco dobrého na sebe. Rozhodla jsem se pro džínovou sukni a tílko. Hodina utekla docela rychle. Koukla jsem z okna a uviděla Jacobovo auto. Sešla jsem dolů, mezitím zazvonil zvonek. "Ahoj Jaku." otevřela jsem dveře. Stál tam a pusu měl dokořán. "Hele nalítaj ti tam mouchy." vyplázla jsem na něj jazyk. "Promiň, já jen, že ti to děsně sluší." mrknul na mě. Usmála jsem se na něj. "Půjdeme." oznámil. Otevřel mi dveře od auta. "Původně jsem tě chtěl vzít na procházku, ale asi by sis zničila ty šaty." prohlédl si mě. "Ne Jaku, v pohodě, neměň plány." docela bych totiž procházku uvítala. "Tak dobře, půjdeme lesem, nevadí?" trochu, ale nechci ho zklamat. "Přežiju to, věř mi." přikývla jsem a zastavil auto.
Šly jsme po úzké polní cestě, nechal mě jít první, aby se mi vzadu něco nestalo. "Támhle půjdeme," ukázal na les "chci ti tam něco ukázat." cesta se rozšířila, takže jsme mohly jít vedle sebe. Jak mě chytil za ruku. "Pro tvé bezpečí." mrknul. Nevadilo mi, že mě drží, cítila jsem se opravdu bezpečnějí. "Jsem celkem zvědvá co to bude." přiznala jsem se. "Uvidíš." stiskl mi ruku o něco pevněji, ale v zápětí mě pustil a chytil kolem pasu. "Nevadí?" jen jsem zakývala hlavou, že ne. Jak se usmál. Přišly jsem až k lesu, podíval se na mě "Bello, teď budeme muset být potichu nechci je vyplašit." zajímalo by mě koho nebo co nechce Jacob plašit.
Šly jsme docela dlouho. Došly jsme až k malé mýtince, kde mě Jacob zastavil. Už jsem se nadechovala "C.." dal mi prst přes pusu a kleknul si, udělala jsem to samé. Ukázal na mýtinu, kde se objevila rodinka srnců, srnek a malých srnečků, byly krásní a roztomilí. Pozorovaly jsme je a Jak využil situace a objal mě kolem ramen. Nebránila jsem se, nechtěla jsem to malé stádo vyplašit. Pohladil mě po vlasech a políbil mě. "Jaku!" zaprotestovala jsem, zdálo se, že jsem vyplašila stádo, ale jemu nahnalo hrůžu něco jiného.
Jak mě chytil a odtáhl za strom. Pochopil, že mám strach a postavil se předemě a rukama za zádama mě chránil. Dál od nás v lese se něco pohybovalo neskutečnou rychlostí. Zdálo se že si nás to zvíře všimlo, zastavilo a já vyjekle "Pane bože.!" nebylo to zvíře, ale Edward Cullen. Zavřela jsem oči a znovu je otevřela, už tam však nebyl, ani to stádo tam už nebylo. Jacob se ke mě otočil "C-co to bylo?" rozplakala jsem se. Jak mi utřel sizly "Nevím Bello,ale měly bychom okamžitě vypadnout." Chytil mě za ruku a vedl pryč z lesa.
Na polní cestě jsem byla klidnější. Jacob mě rychle dovedl až k autu. Bez váhání jsem ho objala. Nechala jsem se od něj utěšit. Hladil mě po vlasech. "Už je to dobrý Bello." nepřestával mě objímat. "Co to bylo.. Jaku já, já asi jsem blázen, ale na chvíli jsem uviděla Edwarda Cullena." přiznala jsem se a stále mu vzlykala na hruď. "No Bello, nevím jestli to byl on, ale zvíře to rozhodně nebylo." byla jsem ráda, že mě nemá za blázna. "Už je ti líp?" odtáhl mě a podíval se mi do očí. Kývla jsem k souhlasu a nastoupila do auta.
Odvezl mě domů, Charlieho auto už stálo na příjezdové cestě. "Tak zase někdy příště Bello." usmál se na mě. "Dobře Jaku, budu se těšit, ale už žádný les, prosím." znovu mě objal a políbil mi vlasy. Chvíli jsme tam tak stály až začalo pršet. "Půjdu Jaku." odtáhla jsem se od něj pomalu, nechtělo se mi tak krásně mě hřál. "Dobře Bello. Měj se." odešel k autu a já k domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Úplněk?

Ano, piš dál!! 83.3% (5)
Jo jde to.. 0% (0)
Čtu to z nudy. 16.7% (1)
Ne. 0% (0)
Hnus smaž to! 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.