Kapitola sedmá - poslední

22. února 2009 v 19:46 | VeEee |  Úplněk
Druhý den ve škole jsem měla s Edwardem hodinu angličtiny. Nesměl uvidět mojí zraněnou ruku, jinak by Jacoby zabil, asi. Pořád jsem na něj byla naštvaná, že Jaka naschvál vyprovokoval. Nebylo to od něj fér, hlavně vůči mě, mohl tušit, že mi tím ublíží. "Ahoj Bello." Vybafl na mě na chodbě, která vedla k učebně angličtiny. "Ahoj." usmál se na mě a pohladil mě svojí ledovou rukou po krku. "Prosím, přestaň," on se ovšem nenechal odradit a dál směle pokračoval. "Edwarde!" odtrhla jsem se, když se mě chystal políbit. "Bello, notak musí ti být jasné, že po tobě bezhlavě toužím." pousmál se. "To přeci nejde." zamumlala jsem. "Chápu, miluješ jeho, máš to s ním lepší než se mnou, je to přeci jen člověk." "Ano." pomyslela jsem na Jacoba. Mohla jsem s ním dělat veškeré věci, kdežto po boku Edwarda bych jen stárla a on by byl stále překrásný.
"Nevím jsem z toho opravdu zmatená." přiznala jsem se mu. Nechtěla jsem se s ním dál zdržovat na chodbě a zamířila jsem do učebny angličtiny. Profesor tam ještě nebyl. Edward, který šel hned za mnou přišel k mojí lavici. "Co kdyby jsem se večer sešly?" navrhl šeptem. "Já večer nemůžu chodit ven." přiznala jsem se. "Můžu za tebou přijít já." mrknul a usmál se tím svým nádherně oslnivým úsměvem. Ozval se zvonek a profesor vešel do třídy, celou hodinu jsme probíraly Williama Shakespeara, díky bohu, byl to můj oblíbený autor.


Při obědě jsme zjistila, že vlastně vůbec nemám hlad, bylo mi spíš vedro. Edward stál za mnou ve frontě na jídlo. Musela jsem si sundat mikinu a tím jsem odhalila svojí zraněnou ruku. "Co se ti stalo?" dotknul se mojí ruky. "Ehm.. Nic zvláštního, jsem naprosto v pořádku." zalhala jsem "Ne Bello, nejsi v pořádku, to ti udělal on, že jo?" byla jsem schopná pouze sklopit hlavu a zamumlat něco jako "Jo." "Zabiju ho, opravdu mu něco udělám." rozzuřil se. "Edwarde, prosím jen to ne." naléhala jsem. Neodpověděl jen mě táhl ven z jídelny.. Kde se jeho rty začaly dotýkat mých.. Nedokázala jsem se mu vzepřít. Zavrtala jsem své prsty do jeho vlasů a poddávala jsem se jeho toužebným polibkům. Byly stále vášnivější a vášnivější. "Edwarde prosím." naléhala jsem zatímco mě líbal. "Prosím." mumlala jsem. Najednou mě už nedržel něžně, ale tiskl mě stále pevněji a drsněji. Zajel mi rukou pod triko a dotýkal se mých holých boků. Bolelo to. "Au." zasténala jsem a on se odtáhl. "Tak strašně moc tě chci, jen pro sebe, ale jsi tak strašně křehká." přiznal se. "Ehm Ehm." odkašlal si někdo na chodbě. Oba jsme se otočily a uviděly Jessicu. Stála opřená o zeď a celá rudá vzteky odešla pryč.
"Teď to vědí všichni." zamračila jsem se a Edward se usmál. "A tobě to vadí?" "Nezapomeň, že s někým oficiálně chodím." připomněla jsem mu. Ano, Jacob můj kluk. "Tak se s ním rozejdi, nebo se rozejdi se mnou." navrhl. "Když já vás oba miluju stejně." zklopila jsem oči. Najednou se ozval zvonek ohlašující další hodinu tělocviku, Edward na mě volal, "Počkám na tebe po školo."
Hodina tělocviku byla opravdu velmi brutální. Hrály jsem basketball, hrůza. Po hodině jsem zamířila rovnou na prakoviště, kde k mojí hrůze čekal jak Edward tak Jacob. "Sakra." zamumlala jsem. Edward stál hned u schodů a díval se na mě. Usmíval se, kdežto Jacob se na mě díval se vztekem ve tváři. "Bello, přijdu večer." zašeptal mi Edward, když jsem kolem něj procházela. Jacob si všiml, že jsem kolem něj jen tak prošla a to ho trochu rozveselilo. "Ahoj Bello." políbil mě na tvář. "Ahoj Jaku." nastoupila jsem bez dalšího zdržování do auta a nechala Jacoba řídit. "Je ti dobře zlato?" zeptal se starostlivě když uviděl můj zmučený výraz. "Moc ne. Bolí mě hlava." přiznala jsem se. "Tak to já tě odvezu rovnou domů." "Ne klidně pojedu k tobě, není to tak hrozné, brzo se mi určitě udělá líp věř mi." pokusila jsem se o úsměv.
Jenže jsem se zpletla, celý den jsem měla hlavu jako kdyby do ní někdo kopal, pak jí dal do svěráku a svíral, a potom jako kdybych v ní měla střepy. "Bello odvezu tě domů." naléhal Jacob. "Ne, já chcí být s tebou." protestovala jsem. Nakonec mě přemluvil a v pět hodin mě vezl domů. "Půjdeš se mnou." "Jestli chceš," "Chci." ujistila jsem ho. V mém pokoji jsme si lehly na postel a já po nějaké době usla. Nespala jsem dlouho, probudila jsem se asi v osm hodin a Jacob už tam se mnou nebyl. Sešla jsem dolů podívat se jestli není Jacob s Charliem u televize. "Ahoj Bello, je ti líp?" ptal se strarostlivě Charlie. "Ano je, kde je Jacob?" "Odjel domů, když jsi usla." "Aha.. No nic půjdu se vykoupat a pak si půjdu čist." Charlie se usmál "Dobře Bello." a dál sledoval v televizi fotbalový zápas.
Po koupely jsem si v pokoji četla. Vzpomněla jsem si, že večer přijde Edward, ale netušila jsem kdy a jak se ke mě dostane, dveřmi ho Charlie nepustí. Kolem desáté šel Charlie spát. Ale mě se nedařilo usnout. Jen tak jsem tak polehávala, když něco potich zaťukalo na okno. Pomalu jsem ho otevřela aby nevrzalo. "Vyděsil jsi mě." řekla jsem Edwardovi, který právě lezl mým oknem do mého pokoje. "Omlouvám se." usmál se a pohladil mě po tváři. Měl opět ledově chladnou ruku, ale mě to nevadilo. "Přeci jsem ti slíbil že přijdu." "To jo, ale zapomněl jsi dodat, že přijdeš oknem." usmála jsem se na něj. "A proč jsi vlastně přišel?" sedl si vedle mě na postel a chytil mě za ruku.
"Bello, miluju tě a nehodlám se tě tak snadno vzdát." věděla jsem, že ta chvíle přijde, kdy si budu muset vybrat mezi Jacobem a Edwardem. "Je to pro mě hodně složité." přiznala jsem se mu. "Já to chápu, opravdu, ale asi by sis měla skutečně jednoho z nás vybrat." "Já chci ale vás oba." zase mě popadl pláč a já se rychle zachumlala obličejem do deky. "Bello, prosím neplakej." hladil mě po zádech. "Prosím polib mě." žádala jsem ho. Objal mě a přitiskl své chladné rty na mé. "A teď prosím se se mnou miluj." celý pod touto prosbou ztuhl. "Bello, to přeci nejde," odtáhl se "mohl bych tě zabít." "Ale já vím, že to neuděláš." objal mě a znovu líbal. "Prosím, udělej to pro mě."
Koukal na mě svýma nádhernýma zlatýma očima, tomu pohledu se nedalo odolat. "Bello, nenuť mě k tomu." jeho pohled byl tak něžný, tak láskyplný, nemohla jsem mu ublížit. Přesto jsem ale neodolala a přitiskla se k němu. Něžně jsem ho začala líbat. "Bello, přestaň!" teď už jeho pohled nebyl tak něžný, ale chladný. Ze strachu jsem se od něj odtáhla. "Promiň." špitla jsem, nehodlala jsem ho ještě víc nazlobit. "Asi bych měl jít." řekl asi po minutě ticha. "Prosím, zůstaň, slibuji, že tě nebudu dál svádět." nechtěla jsem ho dál svádět, bála jsem se jeho reakce. A hlavně toho, že by mě nechal v mém potemnělém pokoji samotnou.
Netrvalo to ani hodinu a usnula jsem. Jeho dokonale kamenná, ledová hruď mě příjemně chladila po celém těle. Tuhle noc mě netížily noční můry, byl to je jeden nádherný sen. Já a Edward, na pláži. Nádherný západ slunce. Jen já a on. Tak moc dokonalé, že to muselo skončit, když mě probudila jeho ruka na mám obličeji. "Omlouvám se jestli jsem tě vzbudil." Musela jsem se posadit.. Abych mohla uvěřit tomu, že stále ležel na mé postely v té samé poloze jako v noci. "Nic se nestalo." usmála jsem se na něj a odběhla do koupelny. Rychle jsem si potřebovala dát teplou sprchu. Horká voda probouzela moje tělo. Uslyšela jsem Charlieho odjíždět od domu. V tom samém okamžiku Edward zaklepal na dveře. "Můžu dál Bell?" zavolal za dveřmi. Vypla jsem proud vody a zachumlala se do ručníku. "Pojď dál." houkla jsem. Vešel do dveří s ohromnou elegancí. Přísahala bych, že se mu rozzářily oči, když mě tam spatřil v tom ručníku. Jen se tak lehce pousmál a přitáhl si mě k sobě.
Pomalu ze mě stahoval mojí jedinou ochranu, ručník. Cítila jsem jak červenám. "Edwarde, co to.." nenechal mě domluvit a přitiskl mi svůj chladný dokonale hebký prst na ústa. "Přemýšlel jsem o tom včerejšku celou noc." špitl mi do ucha a políbil mě na krk. "A co jsi vymyslel." nepřestával mě líbat. Necítila jsem podlahu pod nohama. "Že tě chci." Jemně mě posadil na prádelní koš a pokračoval v líbání. "Miluju tě Bello." šeptal zatímco se vysvlíkával z košile. Nedokázala jsem mluvit. Nedokázala jsem myslet, pouze jsem cítila jeho doteky. Bylo to pro mě to nejúžasnější probuzení, milování s Edwardem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Úplněk?

Ano, piš dál!! 83.3% (5)
Jo jde to.. 0% (0)
Čtu to z nudy. 16.7% (1)
Ne. 0% (0)
Hnus smaž to! 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.