Když je někdo vtíravý "Jak Alpa".

24. února 2009 v 20:49 | VeEee |  Together and Forever

Ráno mě probudily paprsky slunce, které mě lechtaly po obličeji. Nebyly nepříjemné, naopak. Dokonale si mě získaly. Stoupla jsem si k oknu a nasávala to teplo, které zde bylo zcela výjimečné. Do školy jsem se docela těšila. Protože když začnete ráno dobře, celý den se většinou vydaří. Ale to neplatí pro mě.



Mě se většinou všecko jenom zhorší. Vždycky se mi to zhorší, když si myslím, že mi to nic nedokáže pokazit. Smůla. Existovala jedna osoba, která věděla jak dokonale zkazit můj den. Andrew. Můj záhadný upíří soused. Né záhadný, ale naprosto neodolatelný, jako ostatně většina upírů, které znám, nebo jsem znala. Nesměla jsem si ho ale moc připouštět k tělu, byl nebezpečný. Ano sice jsem byla vdaná za upíra, ale ten dokázal odolávat vůni mé krve. Nedokázala bych s jistotou říct, jestli by to Andrew také dokázal. Sice to tvrdí, ale proč mu věřit. V tom nejzazším koutku mysli jsem si přála aby to byla pravda. "Pojedeme lásko?" ozval se Edward z kuchyně. Zase pro mě starostlivě připravoval svačinu. "Už běžím." rychle jsem Andrewa vyhnala z hlavy a utíkala dolů po schodech. Levá noha se mi zasekla o zábradlí a já málem padala po schodech dolů. Než jsem však stihla narazit, Edward už mě držel v náruči. "Dávej pozor na můj materiál." zachechtal se a pomalu mě postavil na nohy. Cesta do školy, byla tichá záležitost.
"Ahoj Bello!" houkl na mě Andrew, když jsem vcházela do naší učebny. "To je snad zlý sen." špitla jsem si, i když, jako upír to musel slyšet. Jen se tak uculoval, jak jsem přistupovala k naší lavici. "Čau." zabručela jsem. Něžně se mi zadíval do očí. Dokázala jsem jen zamrkat. "Nevyrazíme si?" vypadlo z něj. Jeho otázka mě vysvobodila z tranzu. "Ehm.. Cože?" vykoktala jsem ze sebe. "No jako my dva víš, já a ty, jestli si někam nevyrazíme." vsadila bych se, že kdyby mohl, tak je rudý jako rajče. "Můžeme to nazvat, no já nevím, třeba studijní schůzka." zasmál se potichu. Tak on mě zve na rande? "Zveš mě na rande?" znovu se zasmál, tentokrát trochu hlasitěji. "Říkej tomu jak chceš, já jen že když mu řekneš, že se mnou jdeš na studijní schůzku, tak ho to tolik nerozzuří, jako kdybys řelkla na rande." to byla asi nejdelší věta jakou jsem od něj kdy slyšela. "No já nevím." zamrkal. "Prosím." prosil pořád, až do zazvonění. Až do té doby, kdy uviděl Edwarda, jak na mě čeká před učebnou. "Prosím." špitl naposledy a odešel druhou stranou. Nedokázala jsem z Edwardovi tváře vyčíst na co myslí, ale nic dobrého to zřejmně nebylo. "Ahoj." usmála jsem se a políbila ho na tvář jako by nic. Celou cestu až do jídleny se mnou nepromluvil, to bylo zlé znamení. Jako obvykle vzal tác a nandal mi tam jídla pro deset lidí. Když jsme se posadili k našemu stolu zhluboka se nadechl. "Půjdeš s ním?" zase poslouchal. "Poslouchal jsi?" znělo to naštvaně. Jen přikývl. "Měla bych?" znělo to nenuceně, ale on se zamračil. "Nezapomínej, že vím co může mít v plánu, a taky že je to velmi nebezpečné." káravě si mě prohlédl. "Myslím, že v kavárně mě nenapadne." zasmál se "A co potom?" "Můžeš mě vyzvednout před vchodem a i mě tam přivézt." chytil mě za ruku a zvedl si ji ke svému obličeji. Zavřel oči a zhluboka vdechovla mojí vůni. "Hodinu?" řekl nakonec a otevřel oči. "Ty jsi tak strašně žárlivý." usmála jsem se. "Dobře platí." chytila jsem ho za ruku a zvedla se od stolu. "Někam jdeš?" "Musím si odskočit." v tu ránu byl na nohou. "Jdeš snad se mnou?" zasmála jsem se. "Doprovodím tě, stejně co bych tu dělal. A navíc mi přichází sok." kývl hlavou směrem ke dveřím, odkud přicházel Andrew. "Jsem TVOJE žena na to nezapomínej." políbila jsem ho na tvář, zrovna když se Andrew díval. "Já vím." chytil mě kolem pasu a něženě se se mnou začal líbat, zapletla jsem své ruce do jeho bronzových vlasů a nechala se unášet vášní. Edward mě něžně odtáhl a zachechtal se. Krev se mi nahrnula do tváří. "Dobře, jdu na záchod." prohlásila jsem a vyšla z jídelny, s Edwardem v patách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Together and Forever?

Ano, moc. Piš dál!! 93.1% (54)
Ale jo jde to. 3.4% (2)
Když je nuda tak si něco přečtu. 0% (0)
Ne nelíbí promiň. 1.7% (1)
Hnus přestaň psát! 1.7% (1)

Komentáře

1 Lída Lída | 1. března 2009 v 15:47 | Reagovat

Je to skvělý, píšeš fakt krásně. Kdy bude pokračování?:D

2 VeEee VeEee | 1. března 2009 v 19:08 | Reagovat

Občas sem hodím pár vět =D teď jsem tam něco připsala =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.