Loučení

22. února 2009 v 19:57 | VeEee |  Together and Forever
Za dva dny jsme měly s Edwardem odjet na Aljašku. Nechtěla jsem si připomínat, že ze mě bude vysokoškolačka. Edward tomu nepřikládal takovou váhu, měl za sebou už několik vysokých škol. Slíbil mi dokonce i doučování. Bylo těžké uvěřit tomu, že celý rok neuvidím Charlieho ani Reneé. Celý dlouhý rok. Edward mě sice ujišťoval, že vysoká mi uteče jako voda a že tam budu chtít ještě zůstat. Nechtěla jsem tomu věřit. Jenže když nevydržím rok bez rodičů, tak jak pak můžu vydržet třeba deset let jako krvežíznivá novorozená, než je budu moc spatřit. To tížilo mé svědomí ještě víc. Takhle se od nich odloučit. Charlie ani Reneé se domnívaly že tam jedu na čtyři roky ne jen na jeden, jak jsme jim s Edwardem ochotně tvrdily.

Spíš on, protože se domníval, že nezvládnu lhát tak dobře a s noblesou jako on. Musela jsem uznat, že má pravdu. I já sama jsem to věřila, když to říkal Charliemu. Jako kdybych vůbec neznala pravdu. Jeho vzhled vždy udělal své. Seděly jsme zrovna v autě na cestě k mému otci. Oznámit mu, že za dva dny jedeme pryč. Doufala jsem že to přijme jako správný chlap, jedu přeci na vysokou. To si přeje každý otec pro svou dceru. Jediné co se mu nelíbilo, bylo to, že tam jede i Edward, tvrdil, že mě bude rozptylovat od učení a po měsíci mě vyhodí ze školy. Edward ale sám trval na mém dobrém vzdělání. Slíbil otci že se se mnou bude pravidelně učit. Měl vždy tak čisté úmysly. "O čem přemýšlíš?" zeptal se mě, když zajel na Charlieho příjezdovou cestu. "Jak to Charlie přijme, víš, bojím se o něj." usmál se mým oblíbeným pokřiveným úsměvem. "Neboj. Dobře to dopadne." Zaklepal na domovní dveře. "Kdo je?" Charlieho hlas se ozval z chodby. "To jsme my tati, já a Edward." uslyšela jsem jak odložil pušku. Otevřel dveře a usmál se na mě. "Bello, ty sis vzpomněla na svého starého otce." přitiskl si mě k sobě a objímal mě. Edward si odkašlal. Charlie mě uvolnil ze svého sevření "To už ani nemůžu obejmout dceru." vyštěkl na něj. "Tati.." Edward si mě přitáhl a usmál se na Charlieho. "To já jen abyste k sobě moc nepřilnuly, když za dva dny odjíždíme na Aljašku." nevěřícně jsem se na něj podívala a Charlie taky. "Už za dva dny?" odešel do obýváku a posadil se na pohovku. Usadila jsem se pohodně vedle něj a Edward si sedl na křeslo. "Ano tati už pozítří." Charlie mě znovu objal. "Ach Bello, jsi si jistá?" podíval se na mě s očima plnýma obav. "Jsem." nechtěla jsem mu to nějak ztěžovat. Seděly jsme tam dlouho v naprostém tichu, když promluvil Edward. "Myslím, že je čas jít, musíme si sbalit a jet se rozloučit také s mojí rodinou." Charlie se zvedl a Edward také. Dlouho si hleděli do očí. Charlie s nenávistí, Edward s pevným odhodláním. Otec se už nadechoval, musela jsem zakročit. "Tati, vážně bychom už měly jít." odklonil oči od Edwarda a zadíval se do mých. "Budeš mi chybět holčičko." nečekal na nic a pevně mě objal. Věděla jsem jak je pro něj těžké dávat najevo city. Nikdy k tomu neměl vhodný důvod. "Brzy se uvidíme." nedokázala jsem se mu dívat do očí když jsem to říkala. Poznal by, že lžu. Ještě hodně dlouho se neuvidíme. Předpokládala jsem tak pět až deset let, až budu schopná odolat pokušení, které ve mě bude vzbuzovat jeho krev. Charlie se zlostně podíval na Edwarda, ten jen kývl a odešel do auta. Okamžitě jsem ho následovala. Charlie stál ve dveřích a zamával mi. Oplatila jsem mu to a nasedla na sedadlo spolujezdce. "Bude mi chybět." zamumlala jsem si. "Já vím lásko." pohladil mě po vlasech a vydal se na cestu k domu jeho rodiny. Klidně bych mohla řídit sama, kdybych si pamatovala tu odbočku k jejich domu. Všichni už na nás čekali. Alice jistě viděla, že se přijedeme rozloučit a uspořádala malý večírek. "Tak ráda vás oba vidím." přiběhla k nám Esme a oba nás objala. To samé udělala i Alice. Emmett na nás jen kývl, protože Rosalie stála hned vedle něj a pevně ho držela za ruku. Kdyby tam nebyla jistě by mě popadl. Jasper se držel dál. Nebylo v tom nic osobního, jen bezpečnostní opatření. Neměl totiž takovou praxi v odříkání si lidské krve jako ostatní. "Edwarde, synu, to už." Carlisle se ozval nahoře na schodech. Rychle sešel dolů aby nás také přivítal. "Zdravím tě Bello." pohladil mě po vlasech. "Také vás všechny moc ráda vidím." Alice pustila hudbu, která se rozléhala po celém domě. Všichni se náramně bavili, až na Rosalii, která se někam vypařila. "Ještě jí to nepřešlo." ptala jsem se Emmetta. Zakroutil hlavou "Já si myslím Bello, že jí to nikdy nepřejde, mrzí mě to." laskavě se na mě usmál. Byl to takový ten utěšující úsměv, který u něj nebyl obvyklý. "Řekni jí, že se omlouvám." kývl a odešel za Rosalií. Edward se bavil s Jasperem a Carlislem o univerzitě. "Bello, nebuď tak zamračená." Alice na mě vybafla za rohem. "Co takhle se jít projít?" navrhla a usmála se. "Proč ne." nic jednou procházkou neztratím. Oznámila jsem Edwardovi kam jdeme. Procházely jsme se po jejich zahradě. Alice mě vedla až k jejich zahradnímu přístřešku, kde se posadila. Sedla jsem si naproti ní. "Vidím Bello, že máš nějaké starosti." laskavě se usmála. Nebylo to jako s Jacobem, Alice byla dívka dokázala pochopit co mě trápí bez toho aby mi to nabízela. Poctivě naslouchala mým problémům s Edwardem. Když jsem skončila s vyprávěním nadechla se a spustila. "Víš, já ho docela chápu. Přeci jen si křehká a byla by to pro něj otázka necelé sekundy aby tě dokázal zabít. Já obdivuji už to, že tě dokáže líbat a dotýkat se tě. Kdyby byl Jasper člověk, nevím nevím jestli bych to dokázala, tak jako můj bratr. Nikdy by si neodpustil, že ti ublížil." zadívala se mi do očí. "Ale Alice, já jsem odhodlaná za jakoukoliv cenu." "Pochop ho." víc neřekla a vrátila se do domu. Seděla jsem tam asi půl hodiny. Z dálky jsem uviděla Emmetta s Rosalií u lesa, jak se hádají. Neslyšela jsem co říkaly, ale nic milého to nebylo a to jen kvůli mě. Edward za mnou přišel. Už od dveří jsem uviděla jeho úsměv, který ve mě vzbuzoval takový pocit štěstí. "Měly bychom jít lásko." oznámil tiše. Zvedla jsem se a chytila ho za ruku. Společně jsme se vydaly k domu. "Tak rodino my jdeme." Alice odběhla, ale rychle byla zpátky se třemi taškami v ruce. "To je pro tebe Bello." zářivě se usmála. Edward se chopil tašek a rozloučil se s ostatními. Já také. Společně jsme zamířily k autu. Cestou domu ani jeden z nás nemluvil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Together and Forever?

Ano, moc. Piš dál!! 93.1% (54)
Ale jo jde to. 3.4% (2)
Když je nuda tak si něco přečtu. 0% (0)
Ne nelíbí promiň. 1.7% (1)
Hnus přestaň psát! 1.7% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.