Proč já

22. února 2009 v 19:59 | VeEee |  Together and Forever
Měla jsem naplánovaný další útok do Edwardových slabin. Tedy, ne těch slabin, ale slabin ohledně manželství. Když jsem dojedla večeři měla jsem všechno naplánované. Nemůže přeci odolat krásce v nesnázích. Nebo ano? "To už jsi dojedla?" vybafl na mě. "Ehm, ano." popadl můj talíř a vložil ho do myčky. "Edwarde, můžu se tě na něco zeptat?" opatrně se na mě otočil. "Jistě, ty můžeš cokoliv." usmál se. "Na co Andrew myslel, když nás viděl?" určitě věděl, že se ho na to zeptám. Chvíli tam stál a přemýšlel. Opatrně jsem se zvedla a šla ho obejmout. "No vlastně, nebylo to tak hrozné, jak jsem předpokládal. Myslel na to, jak krásně voníš. Divil se, že tě dokážu takhle objímat. A samozřejmě myslel na to jak moc jsi krásná."

zasmál se tomu. "A nemyslel třeba na to že by mě zakousnul?" neubránila jsem se té otázce. Edward se na mě zašklebil. "Neboj." Asi bych mu měla věřit, je to přeci on, kdo dokáže číst myšlenky. Nehodlala jsem o tom dál přemýšlet a vydala se uskutečnit svůj plán. "Jdeš někam?" překvapil mě Edward, vytrhl mě totiž z mého přemýšlení. "No, chtěla jsem se jít umýt." nečekal na nic a odběhl se mnou do koupelny. "Chceš se snad dívat?" udivila jsem se, protože tam stále stál, i když jsem se svlékala. Jen tam tak znuděně postával. Jako by se nechumelilo, docela mě to rozptylovalo. "Edwarde?" stále nic neříkal, jen se díval. Fajn. Vzala jsem do ruky ručník a šla mu ho přehodit přes hlavu. Nechal si ho na hlavě, využila jsem toho a rychle se svlékla do naha. Zahučela jsem do vany a zatáhla za sebou závěs. Vystrčila jsem pouze hlavu. Stále tam stál, jedinou změnou bylo, že ručník neměl na hlavě, ale držel ho v ruce. Začínal se mě zmocňovat strach. Srdce mi bušilo stále rychleji. Edwardovi oči již nebyli karamelové, ale černé, hladové. Ztěžka jsem oddechovala zatímco tam stál. "Edwarde, prosím běž pryč." nereagoval na mé prosby. Udělal jeden nenápadný krok vpřed. Že by nakonec odolal a vrhl se po mém hrdle. Ne. Tomu jsem nechtěla uvěřit, že by se tak lehko vzdal. Jak jsem o tom tak přemýšlela nevšimla jsem si, že už klečel u vany a pozoroval mě. Oči stále černé. "Nedokázal bych ti ublížit lásko." jeho hlas byl plný strachu. "Já vím." jemně se dotkl mojí kůže a zvedl se. "Já musím jít na lov, vydržíš to tu do rána." černé oči už nebyli hladové, byly plné strachu jako jeho hlas. "Jistě, utíkej." usmála jsem se. Políbil mě do vlasů a utekl z domu. Konečně jsem si dopřála horkou sprchu. Jako bych byla kus kamene. Trvalo mi dlouho, než jsem se pořádně zahřála. Bylo to snad strachem z Edwarda? Nechtělo se mi usínat bez něj. Ale jinak to nešlo, pokud bych ráno nechtěla vypadat jako oživlá mrtvola. Ke svému vlastnímu překvapení jsem usnula docela brzy. Ani jsem si ráno nevšimla, když Edward dorazil domů. Jemně jsi vedle mě lehl a objal mě. "Bello.... Bello." to Edward usmíval se na mě. "Je čas, vstávej musíme do školy." rychle jsem se zvedla a než jsem si uvědomila že nemám pyžamo stála jsem v koupelně před zrcadlem. Během čtvrt hodiny jsem byla schopná vyrazit. První hodina byla zase bez Edwarde, ale s Andrewem. Bohužel. Nebo Bohudík? Sama jsem si na to nedokázala odpovědět. On již seděl na svém místě, zase s hlavou otočenou ven z okna. Potichu jsem se vedle něj posadila a vytáhla svoje poznámky ze včera. "Ahoj Bello." ten úžasný melodický hlas. "Ehm, Ahoj Andrew." usmál se na mě. Možná, že to bylo pošetilé, ale řekla bych, že jeho úsměv je hezčí než Edwardův. Zatřásla jsem hlavou abych tuhle myšlenku vyhnala z hlavy. "Zase omdlíš?" tentokrát jsem z jeho hlasu vycítila opatrnost smíšenou se strachem o mě. "Ne neboj." pokusila jsem se o lehký úsměv. Dýchej holka. "Kde je tvůj přítel?" nebyl důvod si nějak vymýšlet. "Nemáme moc společných hodin." usmál se. "To je škoda, rád bych ho poznal." Věděla jsem, že Edward bude náš rozhovor poslouchat. "Nevím jestli by on řekl to samé." nevinně zamrkal a otočil hlavu zase k oknu. "Víš Bello," promluvil tiše "je pro tebe velmi nebezpečné, stýkat se se mnou, ale ještě nebezpečnější je stýkat se s ním." zase na mě pohlédl. "Já mu věřím." zasmál se, tentokrát o něco hlasitěji. "Nikomu našeho druhu se nedá věřit." sice mě to překvapilo, ale muselo mu být jasné, že vím kdo je, a že vím kdo je Edward. "My to trénujeme." usmála jsem se. Nebyl to ten smích od srdce, tenhle byl uměle vyhnán. "Všechno?" "Pokoušíme se." zase se otočil k oknu a do konce hodiny se na mě nepodíval. Edward na mě čekal tentokrát už u dveří. Andrew si ho přeměřil pohrdavým pohledem a rychle odešel. Edward mě rychle políbil a táhl mě na školní dvorek. Bylo docela pěkné počasí, takže tam byla většina studentů. I Andrew. Stál na konci dvorku s nějakou dívkou. Nebyla upírka. Zdálo se mi, že si přeje dostat se od něj co nejrychleji, ale přitom ji silně přitahoval. Jako ostatně většina upíru. Normální lidé mají totiž nějaký pud sebezáchovy, ale já, nic. Tma. Co se týče mé vlastní záchrany je prázdno. Alespoň pro mě. "Ten upír má panečku zaječí úmysly." zasmál se vedle mě Edward a rychle mě objal, když se Andrew koukal. Pravděpodobně proto, aby pochopil komu patřím. Komu jsem souzena. "Jak to myslíš?" políbil mě do vlasů a stiskl mě ještě pevněji. "Má na tebe zálusk." okamžitě se mi zastavil dech. "Neboj, ne ten, ale chce tě chápeš jako holku, pro sebe." zasmál se. Proč na mě letí upíři? Ne, že by mi to vadilo, ale jeden je dost, nepotřebuji další. "Aha." víc jsem mu toho nedokázala říct. Jen jsem pozorovala toho druhého upíra. Teď tam stál sám. Díval se na nás. "Asi mu půjdu něco říct." zamručel mi Edward do ucha. Trochu jsem do něj šťouchla. "Nebuď blázínek." políbila jsem ho na krk. Zuřivě se mě chopil a začal mě líbat. Polibky jsem mu s radostí oplácela. Věděla jsem proč to dělá. Aby to Andrew vzdal a šel si hledat jinou. Edward mě hladil po celém těle. Myslela jsem, že zapomněl kde má svou hranici. Ale nezapomněl jakmile jsem začala tiše sténat vzrušením odtáhl se ode mně. Zazvonilo a mě čekala další hodina s mým nápadníkem. Edward mě doprovodil až k naší lavici. Znovu mě před ním políbil a zašeptal "Miluji tě." rychle odešel jakmile vešel vyučující. "Já bych vydržel víc." zamumlal Andrew. Věděla jsem na co naráží. Neudržela jsem se. "Možná bys měl vědět, že teď přesně ví na co myslíš." zarazila ho moje nepřátelskost. "Čte myšlenky." udivil se. "Jo." "To ti musí být velmi nepříjemné." usmál se. "Mě je nedokáže číst. Ale tobě ano." znovu se udivil. Když skončila hodina zase na mě čekal. Andrew se stáhl jakmile ho uviděl. Zamával mi a já mu to oplatila zlomyslným úšklebkem. "Líbí se mu, když se na něj zlobíš." špitl Edward tiše vedle mě. Když nebyl žádný sok na obzoru, nelíbal mě tak vášnivě jako předtím. Cestou ze školy jsme toho ani jeden moc nenamluvily. Ani pak doma. Edwarda trápil můj nový nápadník. "Nebuď blázínek, miluji jen tebe." políbila jsem ho a usnula jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Together and Forever?

Ano, moc. Piš dál!! 93.1% (54)
Ale jo jde to. 3.4% (2)
Když je nuda tak si něco přečtu. 0% (0)
Ne nelíbí promiň. 1.7% (1)
Hnus přestaň psát! 1.7% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.