První kapitola

22. února 2009 v 19:35 | VeEee |  Nový život
"Edwarde, já jsem tak strašně šťastná, že jsem konečně svoji" řekla jsem tak nadšeně, až mi z toho bylo trapně. "Oh Bello, jsem taky nesmírně šťastný, že jsi jen moje.. Ani bys nevěřila, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal.. Už od doby co jsme spolu byly na první hodině biologie." přiznal se. Zamyslela jsem se, o tomhle mi nikdy neřekl, že by mě miloval od první chvíle. No nebudu ho trápit, je to jeho volba, jestli mi o tom řekne.
Byly jsem svoji už měsíc, čas mé přeměny se již blížil. Svým způsobem jsem se těšila, ale bála jsem se jaká budu, jestli ze mě bude krvelačné monstrum, co bude každého zabíjet a Emmett zřejmě vyhraje svoji sázku, kolik lidí za svého života novorozené zabiji.. Snažila jsem se na tuto možnost nemyslet, třeba budu od začátku hodná upírka.. A nebudu chtít nikoho zabít.. Ovšem, tomu jsem nevěřila.. Dokonce bych řekla, že tomu nevěřil nikdo.. Ani Edward, bál se, že mě nebude moci udržet, mnohokrát jsme se na toto téma bavily.. Věděla jsem, že mu to dělá starosti, ale milovala jsem ho, víc než cokoliv na světě, dokonce i víc než svůj lidský život..


"Bello, já nevím, jestli je to dobrý nápad abych to udělal já, víš, nejsem si jistý jestli dokážu přestat, ano miluji tě tak silně, že vím, že musím přestat, ale i přesto.. Bylo by lepší kdyby to udělal Carlisle.." naléhal Edward svým prosebným hlasem, ale já měla jasno "Ne Edwarde, to patřilo k naší dohodě, musíš to být ty, jenom ty, a navíc si myslím, že by s tím Carlisle nesouhlasil.. Sliby se mají plnit.." odsekla jsem. Smutně se mi zadíval do očí, já mu věřila, věřila jsem že přestane.. Už jednou to dokázal, věřím, že to dokáže znovu. "Lásko, už jsi to jednou dokázal, já vím, že to dokážeš znovu, jsem o tom přesvědčena a myslím, že už o tom nechci víc diskutovat." opravdu, nechtěla jsem o tom diskutovat, vím, že ho to činilo nešťastným.. Přeci jen mi už zbýval jen týden lidského života..
Rozhodly jsme se s celou rodinou, že pojedeme na společný výlet někam do hor na lyže a tak. Jasně jsem je upozornila, že já lyžovat nebudu. "Bells, už máš sbaleno?" ptala se Alice. "Ne ne, ale už na tom dělám, vážně věř mi." usmála jsem se na ní, ale něco se mi na jejím šibalským pohledu nezdálo. "Ne, že si to neudělala!" rozezlila jsem se na ní. Koukla se na mě svýma krásnýma zlato-hnědýma očima a přikývla. "Alice, víš že to není dobrý nápad, připadám si v oblečení od tebe moc elegantní." snažila jsem se vykroutit z toho co na mě přichystala. "Bello jednou patříš k nám do rodiny, tak si konečně zvykej na pořádný věci, prostě jsem si to sbalila a tečka, nebudu se o tom už víc bavit." ve skutečnosti nebyla naštvaná, usmála se a zmizela z mého pokoje. Ach jo, pomyslela jsem si.. Zase budu vypadat jako sexbomba.. Ale aspoň se budu líbit Edwardovi. Uznala jsem, že Alice měla vždy dobrý vkus co se týče módy, jen jsem v tom neuměla chodit.
Byly jsme právě na letišti na Aljašku a čekal nás tří hodinový let. Cestou jsme se docela dobře bavily, jen Edward vypadal smutně a zamyšleně. "Co se děje?" zeptala jsem se, odpověděl aniž by se na mě podíval "Nic." odsekl a pro mě to bylo jasné znamení, že je něco v nepořádku, musela jsem to zjistit. "Edwarde, všechno bude fajn věř mi, představ si, že budeme moci konečně dát průchod naší fyzický lásce.." naléhala jsem, ale jeho nálada se nezlepšila "Byla bys tak hodná a nechala mě přemýšlet?!" to nebyla otázka, rychle jsem přikývla a uvelebila se na sedadle, ovšem neschopná usnout, trápilo mě, že bylo něco v nepořádku.. Rosalie a Emmett si zase vyznávaly lásku, tiše jsem jim záviděla, jak se navzájem dotýkají.. Edward byl neustále opatrný, to mě štvalo.. Alice a Jasper si něco tiše povídaly a Carlisle s Esme hrály karty.. "Už tam budeme" oznámil Carlisle a měl pravdu, koukla jsem z okna a viděla jsem malé letiště uprostřed velké bílé pláně. Všude sníh. Můj nepřítel.. Ale byla jsem šťastná, byla jsem tam se svojí rodinou. Víc jsem nepotřebovala, ale ano potřebovala jsem být konečně nesmrtelná, věděla jsem, že přijdu o všechno lidské, ale být s Edwardem navždy bylo to hlavní..
Taxi nás zavezli do hotelu, kde měl každý pár svůj apartmán. Všichni se rychle uvelebily.. Otevřela jsem dveře od našeho pokoje, Edward už tam byl seděl na posteli celý nehybný a obličej skrýval v dlaních. Odložila jsem svoji tašku a sedla si vedle něj na postel. Pohladila jsem ho po zádech zhluboka se nadechl a spustil: "Miláčku, já.. já.. já nevím, jestli chci aby si ztratila všechen ten život který na tebe čeká.." už je to tu zase, neví jestli mě chce navždy "Chceš mě navždy?" zvedl hlavu, podíval se mi do očí, on prostě věděl jak na mě, pohladil mě po tváři a políbil na čelo. "Jistě že chci, chtěl bych být člověk, nechci aby si ztratila svůj lidský život" znovu mě políbil, rychle jsem mu vrátila jeho polibek a objala ho "Moc dobře víš, že už to nemůžeme odkládat zlato.. Bude to pro nás oba lehčí, už nebudou žádné obavy žádný stres z toho jestli jsi mi neublížil.. Nic z toho." konejšila jsem ho v náručí a začala jsem plakat.. Bolelo ho, když jsem plakala, tentokrát konejšil on mě, položil mě na postel a něžně mě líbal. Byl to krásný okamžik, ovšem skončil, když nám Alice začala bušit do dveří ať koukáme jít na sjezdovku. Snažila jsem se to Edwardovi vymluvit a povedlo se mi to. "Alice my nejdeme Bella se na to necítí." řekl Alici a ta se šibalsky usmála "Já vím co máte v plánu, tak vás teda nechám, a Bello," mrkla na mě "užij si to." a odcupitala pryč za Jasperem. "Co myslela tím UŽIJ SI TO?" koukla jsem tázavě na Edwarda.. Neodpověděl, jen mě začal opět líbat, tentokrát mnohem vášnivěji. Začal mi pomalu svlékat tričko a já upadla do toho nejúžasnějšího stavu..
Probudila jsem se s úsměvem ve tváři, ovšem moje nadšení se ztratilo, když jsem viděla Edwardův výraz "Co se děje?" koukl se na mě. "Dneska jsem se docela ovládl.. Nemáš žádné modřiny jako tenkrát na našich líbánkách.." opatrně jsem se prohlédla. "Tak co se tedy děje?" potřebovala jsem vědět co se mu honí hlavou.. "Já jen jsem přemýšlel, jestli až budeš přeměněná, jestli taky budeme všechno ničit" švihnul hlavou směrem ke stolu, který už zdaleka nevypadal jako stůl, ale něco jako hromádka dřeva. "To ty?" usmála jsem se. "Jo.. Jsem rád, že jsi to nebyla ty." pohladil mě po vlasech. "Jo, budeme všechno ničit." propukla jsem v smích a odběhla do koupelny, vyřídit všechny lidské potřeby. Po půl hodině jsem se vrátila stále seděl na posteli a usmíval se "Vypadáš nádherně, opravdu." dodal, když viděl můj pohled. "Děkuji." začervenala jsem se..
Celý týden na horách proběhl bez vážnějších zranění. Tedy až na to že jsem se několikrát skutálela ze svahu, ale docela mě to pobavilo. Edward si prostě zvykl na to, že jsem nemehlo. Ostatně, zvykla si celá rodina. Stačilo zezdola zavolat "Jsem v pohodě." a všichni se začaly smát.
Když jsem se konečně vrátily domů, zbýval už jen jeden den do mé přeměny.. Edward to také věděl a snažil se udělat pro mě krásný den a poté i noc.. Nejprve mě vzal na oběd do jedné drahé restaurace. "Edwarde to jsi opravdu nemusel." děkovala jsem mu celou dobu. "Lásko, je to tvůj poslední den kdy jsi stále člověkem, užívej si to jídlo." mrkl na mě. Popravdě jsem ani moc hlad neměla, všiml si toho a přivolal číšníka "Zaplatíme." oznámil. "Jistě pane, hned jsem tu s vaším účtem." číšník odběhl a v mžiku byl zpět. Podal Edwardovi účet a ten ho bez problémů zaplatil. "Půjdeme?" koukl na mě. "Jistě, a co máme v plánu teď?" byla jsem zvědavá co si pro mě připravil. "No, asi si zajdeme do kina a pak pojedeme domů, kde sem připravil romantický večer." usmál se svými zářivými zuby. Byla jsem celá netrpělivá "Co kdyby jsem to kino vynechaly? Nemám chuť se koukat na televizi." oznámila jsem mu v autě. Kouknul se na mě pohladil mě a políbil na čelo.. "No dobře, pojedeme tedy domů a ten romantický večer si trošku protáhneme." přikývla jsem na souhlas. Nemohla jsem se dočkat.
Před tím, než jsem vstoupila do pokoje mi převázal přes oči hedvábný šátek a pomalu mě vedl k němu. Něžně mě hladil. Rozvázal mi šátek a já pomalu otevřela oči.. Byla to nádhera všude okvětí rudé růže na posteli na podlaze, prostě všude. Zapálené svíčky voněly po celém pokoji. Bylo to naprosto dokonalé. Otočila jsem se k němu a než jsem mu stačila za to všechno poděkovat, umlčel mě svými ústy. Nechala jsem se takto ráda umlčovat, bylo to tak silné, tak vzrušující. My dva spolu jedno tělo jedna duše, navždy. Miloval mě tak něžně..
Další den to velké ráno.. Probudila jsem se, rychle odcupitala do koupelny, kde jsem si prohlídla své tělo, ani jedna modřina, ani škrábanec.. Díky Bohu, pomyslela jsem si. Vrátila jsem se do pokoje.. Nic zničeného.. "Lásko? Dneska nic?" usmála jsem se na něj. "Jak vidíš." vyplázl na mě jazyk.. Přistoupila jsem k němu, seděl na posteli, stoupla jsem si před něj a nechala se obejmout kolem pasu.. Hladila jsem mu jeho dokonalé vlasy. "Miluji tě." zašeptal. "Já tebe taky." odpověděla jsem mu a znovu ho pohladila..
"Myslím, že je čas." oznámil vážně, věděla jsem jaký je čas. "Půjdeme dolů?" "Ano nejspíš ano, už tam na nás čekají." mlčky jsem sešly dolů do kuchyně, měl pravdu už tam všichni byly. Emmett mával jako zblázněný a Rosalie ho praštila do ruky aby toho nechal. Stále mě neměla ráda.. Alice seděla vedle Jaspera a usmívala se. Carlisle a Esme se také usmívaly. Ovšem nikdo neřekl ani slovo. Carlisle prolomil ledy ticha a potichu se mě zeptal "Bello, dítě, chceš aby u toho byly všichni?" věděla jsem, že přesně to nechci moc pozornosti škodí.. "Jestli to nevadí, přála bych si aby tu zůstal jen Edward, a ty Carlisle.." přikývl a pokynul ostatním k odchodu. Slyšela jsem Emmettovo "Držíme ti palce." Přišel na mě strach, ale já věděla, že to chci.. Musela jsem to chtít, chci totiž Edwarda navždy.
Edward se otřásl.. Carlisle na něj kývl, aby se už do toho dal, věděl, že to chci mít co nejdřív za sebou, a měl pravdu. "Myslím, že bychom se měly přesunout někam kde je postel, aby měla Bella pohodlí." usoudil Carlisle a odešly jsem do Edwardova pokoje. Edward mě položil na postel a zašeptal mi "Miluji tě lásko, víc než cokoliv jiného." neměla jsem sílu odpovědět jen jsem ho políbila a zavřela oči. Políbil mě na krk a pak se zakousl, byla to tak nesnesitelná bolest, přála jsem si aby už přestal, jenže on sál a sál a já cítila jak jsem slábla. Slyšela jsem jen několik slov "Edwarde........ je ..... skoro ..... ............... pozdě".. On stále sál a nepřestával, věděla jsem, že už nepřestane..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Nový život?

Ano, piš dál. 66.7% (2)
Jo jde to. 0% (0)
Čtu to z nudy.. 0% (0)
Ne.. 33.3% (1)
Hnus, smaž to a už víc nepiš! 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.