Rande s Edwardem Cullenem

22. února 2009 v 19:32 | VeEee
"To snad není ani možné, já, obyčejná, ošklivá Bella jdu na rande s tím nejúžasnějším klukem co může jenom existovat. A ještě ke všemu s upírem, no to je paráda." pobrukovala jsem si, mezitím co jsem si upravovala svoje vlasy. Nevěděla jsem co si vzít na sebe, abych vedle něj nevypadala tak obyčejně.. Jenže, ať už bych měla cokoliv, vždy bych vedle něj vypadala jako ošklivé káčátko. Proč ale pozval zrovna mě? Vždyť na škole je spousta holek hezčích než jsem já. Ovšem, měly jsme mezi sebou několik tajemství, jeho hlavní tajemství, upírskou stránku. Tak možná proto mě pozval, věděl, že nejsem obyčejná drbna. Koukla jsem se na hodiny a bylo deset minut před sedmou, za chvíli by tu měl být. "Charlie? Já teda za chvíli půjdu ano?." otec se na mě podíval "Bells máš pořád ten pepřový sprej? Nechci aby ti nijak ublížil." prohlédl si mě od hlavy až k patě. "Jo." v tom zazvonil domovní zvonek. Cupitala jsem otevřít. Stál na verandě a koukal na mě. "Ahoj Bello." usmál se a přistoupil blíž. Čím blíž ke mě byl, tím víc jsem se nemohla soustředit na odpověď. "A-ahoj." vykoktala jsem omámeně. Stále na mě zíral. "Zase tě omamuji?" usmál se. "Ano, ano tak trochu, dobře trochu víc mě omamuješ." ucítila jsem jak se mi začervenaly tváře. Udělal to znovu, usmál se tím nejbáječnějším úsměvem jaký jen dokázal vykouzlit na své dokonalé tváři. "Sluší ti to." podotkl a otevřel mi dveře od auta. "Děkuji." zamumlala jsem a nasedla. "Kam pojedeme?" ano kam vlastně pojedeme, ani se mi to odpoledne nepokusil nijak oznámit. "Překvapení." pohladil mi pramínek vlasů a já cítila jak se mi rozbušilo srdce. Moc jsem si přála ho políbit nebo se ho alespoň dotknout. Byl tak moc dokonalý, zdál se neskutečný, nejkrásnější sen co může dívka mít. "Mohl by jsi zpomalit prosím." jak jsem se zasnila, neuvědomila jsem si že ten blázen jede stotřicítkou. "Bello, opravdu se mnou se ti nic nikdy nemůže stát." zase mě pohladil, tentokrát jsem ucítila jeho kůži. Byla abych pravdu řekla velmi chladná, dokonce víc než obvykle. Ale dokonale jemná jako samet. "Edwarde, je s tebou něco?" pohlédl na mě a sklopil oči. "Ne není Bello, opravdu." zdál se smutný nebo možná spíš naštvaný. "Omlouvám se jestli jsem něco pokazila." zase jsem zrudla, prudce zastavil auto a koukal na mě. "Ne Bello, ty jsi nic nezkazila, to já, neustále toužím po tom se tě dotýkat a líbat tě, jenže jsi tak strašně křehká, že se bojím, že bych ti ublížil." wow takové přiznání jsem tedy nečekala, opravdu mě zaskočil. V tuhle chvíli jsem dokázala jen zírat. Jeho tvář byla tak dokonale upřímná. "Tak, proč to neuděláš?" zeptala jsem se odvážně. Jen se na mě usmál. "Na co myslíš?" nadechl se a odpověděl "Na to, jak musí být dokonalé dotýkat se někoho jako jsi ty, nebo ho dokonce líbat, ano přesně na to myslím." zase sklonil hlavu. Neváhala jsem a natáhla k němu ruku. Dotkla jsem se jeho obličeje, byl také tak dokonalý a chladný jako jeho ruka. Pozvedla jsem mu hlavu a přisedla jsem si blíž. Zavřela jsem oči a zamumlala "Do toho." čekala jsem co se stane. Jemně mě pohladil po tváři až na krk, nehýbala jsem se jen jsem čekala co bude dál. Jenže dál nebylo nic. "Promiň Bello, já to asi nezvládnu." připustil a já otevřela oči. "Když ne ty, můžu to zkusit já?" nic neříkal, jen přikývl a zavřel oči. Byl jako anděl. Čekal stejně jako já, co udělám. Já věděla přesně co chci udělat, políbit ho, aspoň trošičku. Pohladila jsem mu tvář, stejně jako on mojí. Byla jsem k jeho tváři stále blíž a blíž, zavřela jsem oči. Najednou jsem cítila jeho chladné tvrdé rty jak líbají ty mé, bylo to naprosto dokonalé, nechtěla jsem přestat, ale on mě zarazil "Myslím, že by to pro dnešek stačilo." usmál se. Zase jsem se začervenala. "Mě to ale nestačilo." zašklebila jsem se. "Takže, teď spolu, my dva, ehm.." nemohla jsem se vymáčknout. "chodíme." dodal za mě s úsměvem. "Ano dalo by se tomu tak říkat." políbil mi vlasy, otočil auto a jely jsem zpět ke mě domů. "Přijdeš večer?" musí, toužím ho zase vidět. "Jistě lásko, přeci tě nenechám samotnou." usmál se a odjel. Nemohla jsem se dočkat toho, kdy ho zase uvidím, proto jsem se v rychlosti umyla a řekla Charliemu aby mě nerušil, že se jdu učit, neprotestoval a díval se dál na zápas. Vešla jsem do pokoje a on už seděl na mé posteli. "Zase ti to moc sluší v tom pyžamu." usmál se a poklepal rukou na místo vedle něj, bez protestu jsem si vedle něho sedla. Objal mě a díval se mi přímo do očí. "Bello, můžu to teď zkusit já?" jen jsem přikývla. "Tak zavři oči, prosím." poslušně jsem zavřela oči v jeho přítomnosti se nedalo dělat nic jiného, než ho poslouchat. Zase se jeho chladné rty dotkly mých a líbaly mě. Bylo to dokonalé, něco jako ráj, ano jako ráj. Tentokrát se dokázal ovládat mnohem déle. Něžně mi dal poslední pusu na čelo a usmál se. "Vidíš dočkala jsi se." vyplázla jsem na něj jazyk. "Ano pravda konečně jsi se ty sám odhodlal." mrkla jsem na něj a položila se do postele. Jako minulou noc i teď si lehl vedle mě. Hladil mě po vlasech a sem tam mě políbil do té doby než jsem usnula... Byl to velmi dokonalý den...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti mé jednorázovky?

Ano, moc!! 87.5% (14)
Jo, jde to. 0% (0)
Ani ne, čtu to když nemám nic jinýho na práci. 6.3% (1)
Ne. 6.3% (1)
Hnus, nepiš už. 0% (0)

Komentáře

1 Loren Lady[bird] ^ __affi__ <3 Loren Lady[bird] ^ __affi__ <3 | Web | 10. března 2009 v 20:53 | Reagovat

to je skvělý :) hrozně se mi líbí, jak popisuješ situace, takový detaily v tom. Fakt, strašně se mi líbí tvůj styl psaní ^^ jdu si přečíst ještě něco. <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.