Výlet

22. února 2009 v 19:55 | VeEee |  Together and Forever
Ani po týdnu se mi nedařilo ho přesvědčit ohledně manželských povinností. "Asi se s tebou rozvedu." nahodila jsem jednou ráno po snídani. Potichu se zasmál. "Všeho se dočkáš lásko." políbil mě neuvěřitelně něžně, hladil mě po zádech, sjel k hýždím a pak zpátky na boky. Obkročmo jsem se na něj posadila. "Buď hodná." zašeptal ale líbat mě nepřestával. Jemně jsem se na něm pohupovala, abych odstranila jeho zábrany. Nadzvedl mě a posadil vedle sebe. Zklamaně jsem se zachumlala do deky. "Bello," stáhnu ze mě deku. "Je mi zima." ve skutečnosti mi zima nebyla, chtěla jsem jen zakrýt svoje slzy.

"Jdi pryč." v posledním slově se mi zlomil hlas. "Odpusť mi to." obešel postel a klekl si přede mně. "Proč?" vyhrkla jsem, slzy se stále cpaly na povrch. "Miluji tě." zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. "Dneska si udělám výlet." pohladil mě "A kam pojedeme?" "Já si udělám výlet Edwarde, chci být chvíli sama víš, trochu si vyčistit hlavu." Otevřela jsem oči a uviděla jeho zmučený výraz. "Chápu. Budu na tebe čekat doma." Nehodlala jsem se s ním dál vybavovat, opravdu jsem na něj byla naštvaná. Sbalila jsem se a odešla do koupelny. ta žena nebo možná dívka v zrcadle jsem nemohla být já. Byla bledá s kruhy pod očima. Vlasy sem tam rozházené. Fialové rty. Umyla jsem si ospalky v očí a vydrbala zuby. Sprcha. Přesně to potřebuji. Milovala jsem jak mi horká voda stékala po těle. Byl to úžasný pocit. Každá moje buňka jako by ožila a tančila. Čekala jsem dokud se mi na rukou neudělaly varhánky a vylezla jsem. Edward hrál na piano. Snažil se udobřit. Pche. Na to nemám vůbec čas. Odhodlala jsem se jet za Jacobem do La Push. Ale zavolám mu až cestou, Edward by poslouchal kam to vlastně volám. Nevěděla jsem co Jacobovi řeknu až přijedu, ale musela jsem ho vidět. Od sám chtěl vědět, jestli jsem ještě člověkem. Milovala jsem ho, byl to můj nejlepší přítel. Ale problém byl v tom, že on ke mě choval jiné city, plné lásky, ty jsem prostě nemohla opětovat, ne když na mě doma čekal můj milující a tvrdohlavý Edward. Jacoba bych nemusela přemlouvat aby se mnou spal tím jsem si byla jistá, ale Edward je Edward. Jediný muž mého srdce. Navlékla jsem se do svým oblíbených džínů a modrého trička. Ze zdola se stále ozývalo piano. Ukolébavka. "Odcházíš už teď." přestal hrát a přistoupil ke mě. "Ano, vrátím se asi až večer. Ještě nevím, možná se vrátím už za hodinku, podle situace." jeho zlato-hnědé oči se propalovali do mých. Neměla jsem čas na usmiřování, musela jsem jet. "Jdu Edwarde." pevně mě objal. "Opravdu nechceš abych jel s tebou?" "Ne to není nutné, umím se o sebe postarat." stále mě k sobě tiskl. "Právě toho se bojím Bello." pokoušela jsem se od něj odtáhnout, ale nepovoloval. "Edwarde, vždyť mě udusíš." rychle se uvolnil. "Promiň." usmála jsem se na něj a vydala se ke dveřím. V mžiku byl u mě. "Smím tě políbit?" naklonil se tak blízko až mi naskočila husí kůže. "Pokud si myslíš že to zvládneš." zasmál se. "Já ano, nevím jak na tom budeš ty." už jsem se nadechovala ale jeho rty mě umlčely. Do našeho polibku vkládal tolik oddanosti a něžnosti. Nepodlehni, nepodlehni. Opakovala jsem si pořád dokola. Mozek přestal pracovat a já přestala dýchat. Hrál si se mnou tím nejhorším způsobem. "Měj se lásko." pohladil mě po vlasech a otevřel mi vchodové dveře. "Brzy se vrátím." byla to pravda, protože Jacob mě pravděpodobně vykopne hned jak mě uvidí. Edward mě doprovodil k autu. "Budu na tebe stále myslet." políbil mi čelo a odešel k domu. Zamávala jsem a nastartovala Volvo. Trval na tom, že když nechci nové auto, budu mít alespoň jeho staré a on si koupí jiné. S tím jsem se dokázala smířit. Já jsem vlastně kývla na všechno co chtěl. Dokonale mě ovládal. "Prosím." ozval se ze sluchátka ten známý milý hlas, hlas Jacoba, nejlepšího přítele. "Ahoj Jacobe, tady Bella." očekávala jsem tu nejhorší reakci, mýlila jsem se. "Bello!" vykřikl. "Ani nevíš jak rád tě slyším, stalo se něco." "Nic jen to, že tě jedu navštívit." představila jsem si jeho přátelský úsměv plný lásky. Ten pocti mě hřál u srdce. "Ani nevíš jak jsem rád, že tě uvidím, budu na tebe čekat." "Dobře tak zatím ahoj Jaku." "Zatím Bells." položila jsem telefon na sedadlo spolujezdce. Mobil začal vibrovat. BELLO ZKLAMA JSI MĚ. SNAD SI CHTĚLA BÝT SAMA, NE S NÍM. ALICE MI TO POVĚDĚLA. EDWARD. Sms jsem si přečetla několikrát po sobě. Neváhala jsem a vyťukala odpověď. EDWARDE, OMLOUVÁM SE. BRZY SE VRÁTÍM. Mobil jsem si pro jistotu vypnula. Žádné hádky. Musíme si to potom vyřešit doma. Teď jsem byla jen několik málo kilometrů od La Push. Od mého Jacoba. Navždy oddaného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Together and Forever?

Ano, moc. Piš dál!! 93.1% (54)
Ale jo jde to. 3.4% (2)
Když je nuda tak si něco přečtu. 0% (0)
Ne nelíbí promiň. 1.7% (1)
Hnus přestaň psát! 1.7% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.